(Chairle) Vlastně jsem si myslel, že něco takového je možné jen v dobře napsané knize nebo některých filmech. Docela přesně si vzpomínám, jak vždy, když se hlavní hrdina mnou právě čteného příběhu rozhodne vzít po ránu notebook a posnídat u malého, rohového stolku ve své oblíbené kavárně, začne mi můj mozek neomylně naznačovat, že závidím. Proč také já neznám místo, kam by bylo možné přijít na klasickou snídani, dát si po vzoru Buriana tři vejce do skla, přečíst si noviny, pracovat a začít nebo prožít den stejně, jako třeba Mikael Blomkvist v Miléniu. Pro všechny Pražany, co tenhle pocit znají, je tu však dobrá zpráva – o takovém podniku už není potřeba pouze snít. Existuje.
Kavárna Al Cafetero je v mapě znalců a milovníků kvalitních pražských podniků zapsána tučným písmem již dlouho. Ostatně i počet uveřejněných recenzí svědčí o tom, že nejde o žádnou zakouřenou špeluňku s “baristou”, co s obtížemi zvládá zmáčknout tlačítko na automatu. Kvalita podniku v podstatě stojí na svém majiteli Karlu Gregorovi, který bude za barem přítomen v drtivé většině vašich návštěv. Je dobré si s ním porozumět – určitě se nemusíte bát, že to bude nějak náročné, je tu pro hosty a dává to patřičně najevo – ale pokud budete neustále chtít do espressa mléko a ke kávě kolu, možná se vám tu bude líbit o trochu méně. Podnik jinak splňuje snad vše, co si od kavárny můžete přát. Je nekuřácký, přípravu kávy tu zvládají snad na všechny možné způsoby, zrnka jsou takřka výhradně z pražírny Doubleshot a všechno to doplňuje domácký přístup k několika nabízeným pokrmům, které v kuchyni připravuje maminka pana majitele. Ať již si dáte zmíněné vejce ve skle s nastrouhaným parmazánem, výborné párečky, nebo toskánskou zeleninu (návyková směs lilku, cukety a papriky v oleji, na kterou se sem budete vracet), vždy budete odcházet s pocitem, že to byl rozumně investovaný čas. To, že nad produkty, které hostům v Al Cafeteru nabízejí, někdo skutečně přemýšlel, dokazují třeba takové lahůdky jako anglické limonády Fentimans, pivo Porter nebo IPA Samuraj z Varnsdorfu a žvýkačky Pedro (ne, nezbláznil jsem se, opravdu je tu mají) na barovém pultu. K zajímavostem patří ledová káva, kterou tu, doslova po kapkách, “vaří” třeba celé odpoledne. Servírují ji na přání jako likér, a pokud byste nevěděli, že v ní není alkohol, nepoznali byste to! Abych jen nechválil, trochu nevýhodou je omezená otevírací doba. Posedět můžete jen ve všední dny a přes prázdniny pouze do osmi. Ale je to daň za to, že se nemusíte bát směny se zamračenou barmankou. Dokázal bych si také představit lepší polohu kavárny (s hlediska “panoramat”, ne dostupnosti) a několik stolků před ní, ale to jsou drobnosti.
