(Smích) Pokud pojedete autem z Francie do Itálie (nebo naopak) můžete se stavit v restauraci, která se specializuje na tzv. creperie. Omlouvám se všem gurmánům, ale já jsem to vůbec neznal, takže to v následujícím odstavci zkusím popsat. Barbaři jako já, čtěte dál, znalci creperie, přeskočte.
Bylo nás osm Italů, já a Francouz. Francouz byl stejně vyjukaný jako já, předpokládám tedy, že jde spíše o italskou specialitu. Je to něco jako naše sladká palačinka, ale dělaná jenom z bílků a převážně na slano. Do toho se tam přidá téměř cokoliv. Na creperie se ještě přidá kousek másla, které se rozteče. My znalci ho roztíráme po celé ploše.
Menu je zde složeno jenom z creperie. Žádné jiné jídlo zde nedostanete. Těch slaných mají na výběr dvě strany. Jedna stojí od čtyř do šesti euro. Ale jedna většinou nestačí. Já měl dvě a půlku sladké. Při objednání té první jsem měl štěstí začátečníka a vybral si pravděpodobně tu nejlepší. On to trochu prozrazoval už název. Speciale. Italové si trhali vlasy, jak mohl takový amatér vybrat tu nejlepší, když oni si vybrali rakletovou, šunkovou, snídaňovou (to nevím, co bylo), tři druhy sýrů… Sladkých mají další dvě stránky v menu, ale to už jsou skroro typické palačinky.
I kdyby vám creperie nechutnalo, za zkoušku to stojí a určitě se vám bude líbit interiér, který, jak už sám název napovídá, připomíná jeskyni.
