(Klo) Dosti vyhlášená věc o které jste možná už slyšeli. Já se do stráně nad smíchovské nádraží chystal několik let a výsledek: tak vám nevím. Pokud Na Kopec půjdete, rozhodně doporučuju pěšky, třeba z Výtoně. Přejdete železniční most (nevím proč, ale mám tuhle lávku rád), a pak přes ty mostky přes koleje, a pak.. no nahoru do hospody je schodů jak při Stopě Xapatanu, či jak se ta ďábelská soutěž jmenovala.
Samotná restaurace zarazí tím, jak vypadá zvenku: oprýskaný barák, rozhodně nejhorší široko daleko těch vilek, kde se nachází. Uvnitř červený hadr za dveřmi evokující zakouřenou čtyřku, na stěnách fotky, co byste čekali spíš v žížkovském hudebním klubu, než ve vyhlášené gastro-záležitosti. A i obsluha je srovnatelná spíše s výčepem, než s podnikem, kde polévky atakují stovku a hlavní jídla minimálně trojnásobek.
Takže otázka. Proč sem chodit? No protože tady setsakramensky dobře vaří. Vydal jsem se na vyhlášený tatarák, dal si ho a nelitoval. Dostanete ho již namíchaný, kdo čeká klasiku, bude asi poněkud zklamán, ale jídlo je to báječné. Kdyby ho ještě místo hranolek podávali s domácím toustem, neměl by chybu. Druhé jídlo byl pstruh s houbovým ragú a bramborami: i to bych si dal podruhé. Houby výrazně doplňovaly plováka, celkově to působilo jako plná porce něčeho k snědku a ne jako doplněk pro ty, co si nedají hovězí.
Doporučit nebo ne? Pokud vám zbyl litr a chcete něco dobrého k jídlu, rozhodně ano. Jinak zkuste jiný špendlík.