(Chairle) Vlastně takový statek – kdo znáte Lipec, pravděpodobně nebudu daleko, když Stodolec přirovnám k němu, akorát si ho představte opravený, s dobrým kuchařem, personálem a pokoji k ubytování. Lepší máme v Lipci asi jenom zahrádku – i když tu Na Stodolci mají také a třeba mátu z ní používají do domácí limonády, která, mimochodem, je naprosto brilantní. Pivo mají Falkenštejn z Krásné Lípy (http://goo.gl/LAvrT2) a pamatuju si také na skvělé lívanečky. Takové domácí, trošku mastné, ale super!
… recenzi se pokusím doplnit, pokud to dřív neudělá někdo jiný :)
Útulný statek přeměněný na penzion a restauraci, ve kterém si dovedu představit pár dnů dovolené. Jen bych přitom nesměl mít ambice poznávat okolní přírodu. Bermudský trojúhelník knajpa, kavárna, kanape je ve zdejším podání nepřekonatelnou pastí.
Restaurace, statek nebo chcete-li penzion Na Stodolci působí již na první pohled dojmem, že jeho majitel tak nějak tuší, co chce hostům nabídnout. Štěrková příjezdová cesta vede okolo záhonů, v restauraci zbudované v pro zdejší kraj typické roubence se nestydí otevřít okna do kuchyně, dům naproti slouží coby penzion a ve stodole jsou stáje nad kterými je naplánováno otevření kavárny. Bylinky na zahrádce i pasoucí se koně jen dokreslují idylu, kterou bychom si zasadili pravděpodobněji do podhůří Alp než do Českého Švýcarska. A to jsme ještě nevstoupili do restaurace…
Uvnitř roubeného domku si totiž na tenhle příměr ještě párkrát vzpomenete. Na Stodolci se totiž rozhodli postavit svůj jídelní lístek nikoliv na magických názvech a ještě magičtějších směsích, ale na české klasice vařené ze surovin buď přímo vlastních, nebo nakoupených od lokálních dodavatelů. Když pstruha tak ze zdejšího rybníka, med od babičky… Prostě nejdříve se porozhlédnout na zahrádce, pak k tomu přidat něco z okolí a vzniknou jídla na jaké se vyplatí vracet. Zní to logicky a jednoduše, ale jmenujte mně hospody v Česku, které to tak mají. A přitom tohle „tajemství“ Rakušané nebo Italové ve svých regionálních propagačních materiálech prozrazují už několik let…
Abych jen nechválil, jídelní lístek obsahuje na můj vkus trochu více položek, než by bylo třeba. Ale co jsem ochutnal bylo bez výhrad. A že toho za dvě návštěvy nebylo málo :). Stodolecké zastavení číslo jedna padlo na sobotu odpoledne, čas to nebyl vhodný ani pro oběd, ani pro večeři – proto padla volba na lívance, kávu a domácí mátový ledový čaj. Lívanečky (na talíři celkem tři) tu dle jídelního lístku připravují na dvojici způsobů: z borůvkami, nebo v trojkombinaci maliny, skořice a třetí jsem zapomněl. Na přání ale není problém si z obou nabídek poskládat sestavu vlastní, třeba dvojici borůvek s jedním malinovým kouskem.