(Chairle) Když jsme se ten podzimní srpnový den sešli na libereckém vlakovém nádraží, nestačil jsem se divit. Skoro třicítka zvědavců toužících prohlédnout si tuhle frýdlantskou novotinu se tísnila na peróně a já si v duchu říkal: „Tolik zájemců, kdyby se dařilo sehnat, když potřebuju s něčím pomoct.“ No jo, pivo táhne jinak než práce. A to frýdlantské obzvlášť. Po právu!
Výroba piva ve Frýdlantě se datuje od roku 1381 (tohle datum také najdete na pivních sklenicích), ale na místě dnešních budov se vařilo až od 16 století. Asi o sto let později přichází ke slovu kámen a přestavba. V roce 1949 přicházejí ke slovu soudruzi a, překvapivě, uzavření výroby. Od té doby pivovar pustl; objekty sloužily jako sklad zeleniny, k zrání sýrů a kdoví k čemu ještě. No prostě jako všude, i tady to komouši vedli k prosperitě. Mávnutí kouzelného proutku, nadšený majitel, neznámý investor a miliony z Evropské unie se objevují až v roce 2010.
Tady se rekonstruuje ve velkém stylu
Když pivovar navštívíte, asi dost dlouho nebudete věřit svým očím, že to, co se tu odehrává, jde zaplatit bez peněz miliardářových (a koneckonců možná nejde: kdo ví, kdo za pivovarem skutečně stojí). Každopádně pan ředitel (majitel?) je prý prostě nadšenec do piva, který se rozhodl zbudovat si zde svůj sen a téměř bez zkušeností s pivovarnictvím se pustil do zdejšího dobrodružství. Tolik jsem alespoň zaslechl.
Nás po pivovaru prováděla jeho pravá ruka (na fotografiích) a pokud má pan majitel pivo rád i jen z poloviny tak, jako on, pak se není třeba o funkčnost zdejšího podniku bát. Pivo tu dělají s láskou. Atmosféra je neskutečná. Na podzim 2014 byla, ve velkém stylu, přestavěna zhruba pětina původních objektů. Protože peníze z Evropy se na pivovar shánějí obtížněji než na školící centrum, najdete tu přednáškový sál pro sto osob a další zajímavé místnosti: citlivě opravené, zatím, zdá se, úplně zbytečné. Pro pivovar samotný stačí dnes místnost cca 10×10 metrů a malá technická komůrka o patro nad ní. Tedy stačí. I přes to, že se tu vaří pár měsíců, nestíhají zdejší uspokojovat poptávku a rozšiřovat se bude každým dnem. Není zbytí. O dobré pivo je zájem. V plánu je tu do pár let vystavět hotel, pivní lázně a rozšířit výstav až k (pokud si to dobře pamatuju) 15 000 hl ročně, což bylo historické maximum v dobách, kdy se tu vařilo v minulosti.
Pivo jako křen a rychlost tu dohánějí vstřícností
Jestli vás zajímá, jak se tu pije, jí a sedí, bude to zatím hodně surové hodnocení. Na zájezdy tu evidentně ještě nejsou připraveni. I když byla naše výprava ohlášená a očekávaná, na první pivo jsme čekali hodně dlouho. Na druhou stranu, ten nepasterizovaný, nefitrovaný mok, co tu vaří… na ten se počkat vyplatí. Dvanáctka, jejich vlajková loď, je prostě báječná. A tady za těmi metrovými zdmi chutná o to víc! Měl jsem ji jen pár hodin poté v libereckých Ztrátách a Nálezech, kde ji Dan točí, a rozdíl je markantní. I když i tam rozhodně stojí za košt.
Pivo tu dělají dost do hořka, je cítit Žatecký poloraný červeňák a prostě to láká, dát si další. Jedenáctka mě tak nechytla, ale platí o ní to podobné. Část téhle slabší produkce se snad do budoucna chystají filtrovat. Ochotu personálu ilustruje jejich reakce na mou prosbu o ochutnání Alu (Albrecht Pale Ale). Narazili mi sud s tím, že to pak hravě dopijí. :) Jo a abych nezapomněl, pokud rádi speciály, hodně prokvašené svrchně kvašené kousky, sáhněte ještě o řadu výš: Albrecht IPA mě nadchla.
Neodpustitelné dloubnutí na závěr. Na baru jsem zahlédl vaccum pot a s neskrývaným nadšením jsem se k němu přiřítil, že si jako ke skvělému pivu dám i parádní kávu. „Co do něho melete?“ ptám se nadšeně. „Zatím Jacobs…“ Zatím, pánové, zůstaňte u piva. To vám jde skvěle.
