(Chairle) Dvě návštěvy a spokojenost i když žádná hitparáda. Ovšem s přihlédnutím k tomu, v jakémže koutu to jsme a co za další možnosti se v okolí nabízejí, je Leďovna dobrá volba.
Poprvé jsem byl v Ledovňe Skalica v roce 2013, podruhé v dubnu 2014. V obou případech jsem tuším testoval halušky – a to je z mého pohledu na to, aby hospoda v mých očích obstála, test možná vůbec nejpřísnější. Mám na ně docela vysoké nároky, které se mně ale obecně v restauracích, snad mimo Slovak Pub v Bratislavě (https://www.facebook.com/pages/Slovak-Pub-Bratislava/96913699978?fref=ts), moc naplňovat nedaří. Ledovňa si u mne na haluškách vysloužila cca 70 %, což je docela dost. Ostatní jídla, co jsme zde měli byla také tak na těchto procentech, obsluha po oba roky stejná – taková nemastná, neslaná paní, která ale přinese co má a jinak nějak moc neřeší, že jste uvnitř. Když se zavírá, zavírá se – malé pivo na odchod ne, “mám přeci už uzavřenou kasu”.
Jak to po sobě tak čtu, nejsem si jist, zda sem na Čenich Ledovňa patří – ale jak už jsem napsal, je to vzhledem ke konkurenci v této oblasti jednooký král. Hodně zajímavý je prostor reštaurácie. Jde v podstatě o jakýsi sklep sloužící dřív, divte se, k uchovávání ledu. Prostor ovšem neuvěřitelně rozsáhlý, čítající dohromady snad pět “sklípků” a třeba pět schodišť z jednoho do druhého. Hospoda byla v obou dvou případech, kdy jsem ji navštívil, obsazená cca 5ti lidmi i se mnou, přičemž kapacitu odhaduji tak na 150 osob. Jak se to uživí nechápu, ale pravda: nebyl jsem ani jednou v sezoně.
